Charles Barkley                                                                          Legenda

Biografie, zajímavosti, informace

Je neomalený, drzý, arogantní, ale na hřišti hraje s velkými muži dominantní hru, která je v rozporu s jeho výškou 198 cm.Co mu však chybí na výšku, to dohání svou vahou 112 kg, kterou odlízí rozehrávače, a schopností rychle skákat, která mu přináší doskoky a body. Jeho největším přínosem je však zuřivé odhodlání ­uspět.

„Všechno co chci, je vyhrát,“ říka Barkley. "Všichni, kterým se to nelíbí, mohou jít z cesty."

 Od okamžiku, kdy byl Barkley v roce 1984 draftován Philadelphií, bylo jasné, že chce vyhrávat. Bylo to vidět už Auburnu, než odsud po své první juniorské sezoně odešel. A stejně tak tomu bylo se 76ers, kde zapadl do sestavy, k níž patřili Julius Erving a Moses Malone.76ers vyhráli v sezoně, kdy k nim Barkley přišel, 58 zápasů a v sezoně 1985-86 čtyřiapadesát zápasů, když tento mladík dosáhl průměr 20 bodů.

Barkley, který mohl plně uplatnit svůj basketbalový talent, všestranně spolupracoval se všemi hráči a předváděl překva­pivý střelecký rejstřík od kratších střel až po střely z tříbodové čáry. Jeho univerzální talent byl půso­bivý: V roce 1986 se Barkley stal nejmenším doskakujícím šampio­nem v historii NBA; v sezoně 1992-93 kraloval ligovým statisti­kám.

S odchodem Maloneho v roce 1986 a Ervinga o rok později se 76ers stali Barkleyho týmem. Čtyři sezony za sebou byli mezi nejlepšími a on své povinnosti vykonával s vášnivým zaujetím, kterého si fanouškové i protivníci nemohli nevšimnout. "Ten na hřišti svede všechno, co chce. Když dostane míč, je prakticky nezastavitelný," řekl Mychal Thompson, bývalé křídlo Portlandu a Los Angeles. Chuck Daly, bývalý trenér Clevelandu, Detroitu a New Jersey, souhlasí: "Patří k těm nemnoha hráčům, kteří by zápas mohli vyhrát i sami."

Po odchodu Ervinga zcela bez pomoci ponechaný Barkley držel 76ers, ale velký úspěch v play-off jim zajistit nemohl. V roce 1992 odešel do Phoenixu a na svůj nový začátek se připravil jako člen amerického Dream Teamu na olympiádě v Barceloně.

Ve své nejlepší sezoně 1992-93 získal 25,6 bodu a 12,2 doskoku na cestě k titulu Nejužitečnějšího hráče ligy. Přišel však o svůj nej­větší sen, mistrovský titul, když tým Suns sice postoupil do finále NBA, tam však v šesti zápasech nestačil na Chicago.

Po úvahách o odchodu v dů­sledku problémů se zády se Barkley v letech 1994 a 1995 vrá­til, aby dosáhl svého dávného snu. Avšak celek Suns vzhledem ke zraněním klesl a Barkleyho sen se rozplynul. Byl nucen spokojit se v roce 1996 s výběrem do olym­pijského Dream Teamu pro OH v Atlantě. Přestoupil pak do Houstonu, ale dál ho pronásledo­valy zdravotní problémy, odehrál tam jen 53, resp. 68 zápasů v sezoně, v play-off už klubu moc nepomohl, a tak se znovu nedo­čkal mistrovského titulu. 

 Okamžiky kariéry

1984  Vybrán Philadelphií jako pátý v draftu

1987  Stal se nejmenším hráčem, který dokázal vyhrát doskakování v ligové soutěži s průměrem 14,6. Poprvé vybrán do utkání All Stars.

1988  Stal se nejproduktivnějším hráčem NBA

1992  Odešel z Philadelphie do Suns výměnou za 3 hráče. Hrál za americký Dream Team na olympiádě v Barceloně, kde získal zlatou medaili.

1993  Dovedl Suns do finále ligy, zvolen Nejproduktivnějším hráčem NBA.

1994  Dosáhl 56 bodů v prvním kole play-off proti Golden State.

1996  Získal své druhé zlato na olympiádě v Atlantě